O turecké invazi a dílu naší odpovědnosti

Pod záminkou boje proti terorismu překročila minulý týden ve středu (8. 10. 2019) turecká armáda vyzbrojená německými tanky Leopard severní hranici svrchovaného státu Sýrie.

Po sociálních sítích se šíří fotky umírajících či zmrzačených dětí a dnes přibyla i fotka brutálně zavražděné kurdské političky Hevrin Khalaf, pravost otřesných videí potvrdilo už několik zdrojů. Zvláštní americký vyslanec u mezinárodní koalice bojující proti Islámskému státu označil její smrt za válečný zločin, turecký list blízký vládě to však považuje za důvod k oslavě. 

Tureckou invazi do Sýrie invazi odsoudily mezi prvními USA a překvapivě také Liga arabských států (LAS). Mezi dalšími zeměmi byly Německo, Francie a Nizozemsko a shodli se na tom prakticky všichni ministři zahraničí členských států EU včetně ČR. Kritiku ze strany Evropského parlamentu se však nedočkáme, protože poslanci se ani neobtěžovali o rezoluci (odsuzující Tureckou agresi) jednat a dosluhující předseda Evropské komise Jean-Cloude Juncker k tomu údajně poznamenal, že "Turecko je pro EU příliš důležitý obchodní partner, než aby si Evropský parlament mohl dovolit něco takového schválit". Ani bych se nedivil, kdyby to byla pravda, ale tohle však není jediný problém nás, evropanů. Ten další představují astronomické částky (v řádu miliard EUR), posílané do Turecka, které za nás dělalo “špinavou práci” při řešení migrační krize, přitom vedení EU ani nevědělo, jak se tyto prostředky využívají, Ankara je totiž odmítala doložit. Po nezdařeném vojenském převratu v Turecko (roku 2016) však muselo být jasné snad každému, že Turecko už není seriózní partner. Od té doby plynuly další 3 roky, kdy mohla Evropská unie pracovat na ochraně svých vnějších hranic, nic zásadního se však nezměnilo, řešily se povinné kvóty, právo na migraci, rizika se banalizovala a Turecko bylo financováno dál. V posledních dnech se však  bohužel naplnila obava, že EU v čele se svojí Komisí je především impotentní a byrokratická organizace, neschopná praktického a efektivního rozhodování a ve svém důsledku je škodlivá a nebezpečná světu.

Závěrem mi dovolte připojit dnešní komentář od sociologa Petra Hampla (zdroj Facebook)

Podle nové evropské legislativy má každý z vrahů Hevrin Khalaf nárok na to, aby mohl přijít do EU a místní občané mu platili náklady pobytu. Má také právo na to, aby za sebou mohl pozvat každého, koho označí za svého příbuzného. Do své původní země nesmí být vrácen ani v případě, že v našich zemích bude vraždit.